Dopis od Honzy Dobiáše napsaný Vaškovi Drexlerovi.

Vaškovi

Než jsme se vydali sem na Kalek, napsal mi Luboš, že odpoledne posléze posedíme, zahrajeme, zazpíváme, zkrátka bude to tak, jako kdyby tady Vašek byl s námi. On taky je, jen se trochu zdržel na stráni za stavením. Nejspíš počítá kozičky, jestli se vejdou na pastvu všechny nebo je bude muset rozdělit jinak. Když jsou pole kolem domu pod sněhem, vypadá ta krajina větší, než je ve skutečnosti.

Řekl jsem si, že je teď taková doba veřejných dopisů, takže mu jeden takový pošlu.

Ahoj Vašku,

sedíme tady v jídelně, cpeme se dobrotami jako vždycky a občas zpíváme, protože kdo zpívá se cpát nemůže. Sedíme v jídelně a já pořád vidím, jak sem vcházíte s Terezkou k obřadu zlaté svatby. Uvědomuji si, že jsem ti asi ani nepoděkoval za ten zážitek, který prožít  se dopřeje jen málo lidem. Díval jsem se na vaši svatební fotografii, pořízenou – a zase to není náhoda –  v den nejen vaší  svatby, ale i tvých narozenin. Až doma jsem si uvědomil, co všechno jsem ti zapomněl v  ten den vaší  zlaté svatby říct, protože my jsme takoví hosti, že si víc všímáme kolik ještě zbylo tatarského bifteku a kolik topinek, než abychom poděkovali. Jen doufám, že za ty roky, co se na sousedním poli koná Potlach u Stráníků, ti to ti dva , kteří mají zlatou svatbu teprve před sebou, uměli aspoň jednou vyjádřit. Když jsme u toho Potlachu. Už tady byla taková spousta muzikantů, že by nebyl žádný div, kdyby třeba někdo odjížděl nespokojen. Ale to se nestalo, právě naopak. Tys neměl moc času to sledovat, protože jsi kmital mezi kuchyní, polem, hledištěm, ohništěm a vím já kde všude, jen aby muzikanti i diváci byli tady u vás  u Drexlerů rádi. Zato množina těch –  kteří zjistili, že na Kalek se nedá zapomenout, protože tam jsou dva, které člověk musí mít za chviličku rád, nějaký Vašek a nějaká Terezka –  se neustále rozrůstá.

Je dobře, že jsi jen hned tady za stavením, protože se nemusíme bát, že bys zabloudil a že budeme muset volat do lesa, jak nás to napadlo, když se před Mikulášskou užuž ztratil Otík Maňák a ty jsi zalarmoval kde koho, abychom nepřišli o kamaráda. Když na to vzpomínáme, je to s úsměvem, protože  to dobře dopadlo, ale já ti to připomínám kvůli tobě, protože právě v takových nečekaných momentech se pozná, kdo je kamarád a jak kdo zareaguje.

Dopisy nemají být dlouhé, ostatně stejně bych nedokázal nadrápat všechno, co by sis zasloužil. Tak si jen pamatuj, že jestli se mi při příjezdu na Kalek vždycky rozbuší srdce, je to hodně velká zásluha tvoje.

Honza a Hanka

Napsat komentář