Článek Jany Maškové Zimolové o Návštěvě Vojty Kiďáka Tomáška 26.října 2017

Návštěva u Stráníků – Vojta Kiďák Tomáško
Jestli si někdo myslí, že ho na Návštěvě u Stráníků nemůže už nic překvapit, tak se mýlí. Včera nám na koncert Luboš přinesl psí miminko, Bobeše Stráníka. Bobeš je trpasličí jezevčík, který se po roční nebeské pouti rozhodl vrátit zpátky na zem. Asi se už nemohl dívat, jak se ti dva trápí a tak se, inspirován filmem Psí poslání, narodil znovu, aby vyměnil smutek za radost. A to se povedlo.

Bobeš Stráník

Verunka a Luboš

Putoval z náruče do náruče a obšťastnil tak nejednoho návštěvníka. Když se divadelní kavárnou Docela velkého divadla v Litvínově rozezněly první tóny kytary a Verunčin podmanivý hlas, byli jsme už všichni naměkko.
Když se na Stráníky díváte z hlediště, usazuje se ve vás zvláštní klid a pohoda. Jejich věčné špičkování, Lubošovo vtípky a Verunčin úsměv vás chytnou, ještě než vůbec začnou hrát. Ale pak, když slyšíte, jak jim to spolu ladí, nemůžete je nemilovat.

Lubošův baryton vibruje každým ženským tělem a Verunčin sametový alt, hladí po duši.
Kromě svých tradičních songů, nás včera překvapili písničkou Červencové ráno, kterou připravují pro vzpomínkových koncert na Waldemara Matušku. Ten se bude konat 17. listopadu v Chomutově, v kostele Sv. Ignáce. Walda by měl z jejich podání radost a publikum je ocenilo nadšeným aplausem.

Druhou půlku večera už vzal do svých rukou vzácný a milý host Vojta Kiďák Tomáško. Vojta má zvláštní schopnost, přenést člověka ze sálu do úplně jiného prostředí v úplně jiné době. Zase jsme na chvíli měli na nohách kanady, v ruce plecháček s čajem (nebo s čajem s rumem nebo jenom s rumem) a hřáli se u ohně. Cítili jsme pospolitost a pohodu, jako kdyby svět kolem nás na chvíli zmizel a byl jen les a my. Jeho hlas je pořád stejný, jako kdysi a jeho ostrovtip snad ještě vytříbenější.

Vojta a Verunka

Překvapil nás dvěma novými kusy, které si na nás „přijel vyzkoušet“. Jedna z písní je obzvlášť povedená, a pokud se podaří, možná zapadne do repertoáru Stráníků. Máme se na co těšit. Je živočišná, rebelská pravdivá a trochu nebezpečná. A ke Stráníkům sedne, jak…..
Zkrátka, na Návštěvě u Stráníků bylo zase dobře.
Bobeš spokojeně usnul, poté, co se několikrát prošel po podiu, aby se pro jistotu
ukázal všem, co ho ještě neviděli. Je to zkrátka jevištní typ.
Kremrole od paní Týcové se nám rozplývaly v puse a Toulavej na závěr byla
další sladká tečka.

Toulavej

Příště se můžeme těšit na Jindru Kejaka a do té doby, ahoj.
Jana Mašková Zimolová

Napsat komentář