Dopejsek od Jeníka Dobiáše / Vánoce u Stráníků 2017

Vyprodané Vánoce

 

Jako na osmém Březňáku v břevnovském hotelu Alexander, kde se musely z klubu vyhodit všechny stolečky a na každé volné místo dát židli, aby se vešli všichni, kteří chtěli přijít, jsem si připadal v klubu litvínovského Docela velkého divadla. Taky zmizely obvyklé stolečky, skoro od podia začínaly tři řady měkkých taburetů, pokračovaly dvě pohovky a zbytek klubovny s historií divadla ve fotografiích na stěnách zabraly skoro až k barovému pultu  řady židlí. Na tomhle napěchovaném sezení umístila pečlivá domácí paní Ivuška Boušová papírky se jmény těch, kteří si včas stačili obstarat lístky, aby každý kdo vejde ( Horníček s Werichem jim říkali vejdové ) hned věděl, kam se má posadit. Tak vypadalo prostředí vánočního Setkání se Stráníky. Zvukařské zařízení obsluhoval tradičně někdejší člen skupiny Jára Popelka, hosty Luboše a Veroniky Stráníkových byli tentokrát zbylí  současní muzikanti ze stejnojmenné skupiny kontrabasista Jirka Znamenáček a kytarista, zpěvák a úžasný spíkr Míra Ošanec.

Luboš s  Veronikou začali taky tradičně písní o zlých časech, ale Veronika si   vysloužila ještě větší potlesk , když zazpívala, že „Zlýho trápení Pán nás zbaví“.Luboš vysvětlil natěšenému a  vyprodanému klubu, že neměli čas – jako i v minulých letech – na nacvičení nějakých vánočních písní, nedejbože koled –  ale zjistili, že v písních jejich „normálního“ repertoáru je spousta slov, které se vlastně k Vánocům mohou vázat, jako třeba  svíčka,kostel, zima, které za nehty zalézá apod.  Tak mohli třeba hned po příchodu Míry Ošance společně zazpívat genderově jednoznačné „Vánoční blues o zipu“, nebo skrytě vánoční vyznání“ Miluji tě, když jsi jako dýmka“, o němž Verunka Stráníková prohlásila, že  krásnější milostnou píseň nezná. Míra Ošanec rozsvěcoval svými řečmi  světýlka v očích posluchačů a čím  víc vysvětloval, že toho hrát moc neumějí, tím skvělejší byla muzika, kterou tihle čtyři  pouštěli do lidí, takže nebylo divu, že třeba když se koncert blížil do finále, zpívalo s nimi „Létání“ už skoro celé publikum.  Míra se snažil, označil dokonce toto vánoční hraní za tzv. Vzpomínkový koncert, protože si budou vzpomínat nejen na to, co mají hrát, ale i co mají hrát za akordy apod. Ale marně – hráli čím dál lépe. Ať už to byla písnička z některého jejich cédéčka, repertoáru Waldy Matušky a Marty Kubišové, Petera, Paula a Mary,Boba Dylana, Pavla Havlíka  či kohokoliv dalšího.

Protože Míra bydlí u Liberce a divadlo je v Litvínově, potěšil většinou severočeské posluchače i vánočním vtipem o fotbalistech pražské Sparty:  jak se vraceli z nějakého pohárového utkání v Evropě letadlem a to spadlo. Všichni byli mrtví, jen Rosický  byl  zraněný…

Ale hned se  zase vrátila vánoční nálada a Míra naučil narvaný klub koledu, kterou si s chutí zazpívali taky všichni. „ Loučení“ byla teprve předposlední píseň a když přišla řada na přídavky, taky jen jeden nestačil. Až známý song „ Ta zem je tvá zem“ z hrdel všech v klubu ukončila oficiální koncert, protože pak došlo k likvidaci vánočních pochutin na dlouhém šatnovém stole, kytaristé se sesedli do hloučku, lidi zrušili řady,  vytvořili hlouček kolem muzikantů a hrálo se a zpívalo  dál. Prostě Vánoce.

Jan Dobiáš

Napsat komentář