Návštěva u Strandi 21. února 2020

Docela velký zážitek
V klubovně Docela velkého divadla v Litvínově pokračovala
série hudebních večerů, které pod názvem Setkání u Strandi
pořádá Luboš Stráník.
První hosté mimoděk připomněli slavnou scénku s Ivou
Janžurovou, která prodává lístky na filmové představení
člověku, který názvy filmů bere doslova. Pražská skupina se
sice jmenuje „Ve čtvrtek v pět“, ale v Litvínově hrála v pátek a od sedmi…
Zpěvačka a spíkr skupiny Lucie Slámová vysvětlila
narvanému klubu, kam přibyla spousta židliček (ale stejně
jediné dvě volné se schraňovaly pro účinkující) proč se tak
jmenují, informovala o repertoáru,ale nezapomněla ani na svou
migrénu, dyslexii nebo zapomínání textu, a tak měl klub o
zábavu postaráno a velký potlesk se rozrůstal každou písničkou
o juchání, „Umí!“ a ozvalo se i „Bravo!“
„Čtvrtci“ pojednali koncert jako velkou cestu, začali Cestou
mraků, pokračovali Benátkami ze 16. století,Lucka připomněla
jak si na jednom koncertě nemohla vzpomenout na název další
písně a když jí Cimbura ve snaze pomoci vyzýval „ Tak
vzpomínej!“ dala se s ním do debaty, než přišla na to, že tak se
jmenuje písnička…
Songu „Taková písnička“,který jim napsal Jarda Budil z
Panelákových fotrů říkají pro lepší zapamatování „ Tanková
písnička,ale mají i celkem smutný song, který Lucka napsala
po tragické smrti svého kamaráda nebo rokenrolový nářez „
Divný pták“, údajně nejrychlejší i nejkratší číslo repertoáru,ovšem dlouhé podle toho, jak hrají.
Nečekaný zážitek připravila písnička „ Jakou moc má noc“
,protože pouhá pětice muzikantů – tři kytaristé, jedna
flétnistka s elektrickým nástrojem dívčího jména EWI (Elektric Wind Instrument),příčnou flétnou, dvěma „klasickými“ flétničkami a zpěvačka s kupou perkusí vytvořili
tolik muziky a tak nádherné hudební plochy, že člověk
zapomínal, že je v divadelním klubu a připadal si jako ve
Smetanově síni pražského Obecního domu. Však to také
posluchači patřičně ocenili a odměnili.
Závěrečná píseň se sloganem : „budu si zpívat na celý svět s
touhletou kapelou ve čtvrtek v pět!“ ale nebyla poslední,museli
přidat přídavek „Svítá“.
Druhým hostem večera bylo duo Petra Vašina a Míša
Mádlová, velmi optimisticky vystupující muzikanti,kteří však
zaujali velmi pesimistickým repertoárem. Petr přidal ke kytaře
znamenitou foukačku, Míša ke své kytaře výrazný alt a v
závěru vystoupení vyměnila kytaru za ukulele. Poslední píseň
však už byla optimistická, zpívali „ Už vím, že všechny cesty
někam vedou“ a potvrdili to i v přídavku konstatováním, že „
ani průtrž není celý den“ a „ každý den je dar a ne trest“.
Třetím hostem byla Nikolka Popelková, která přišla s
pytlíkem flétniček a společně s Lubošem dali tři asi
nejznámější písně Pavla Lohonky Žalmana,k čemuž je
doprovodily desítky hlasů posluchačů.
Večer finišoval vystoupením pilířů skupiny Hřích, kteří
přijeli rozehraní a rozezpívaní z mosteckého studia Míry
Kuželky, kde dokončují za režie Luboše Stráníka své první
cédéčko a až se bude křtít, kmotrem bude slovutný Zdeněk
Vřešťál. Dneska ze skupiny Neřeš,ale pořád v paměti se
skupinou Nerez, v níž hrála i nezapomenutelná Zuzana
Navarová.
Výteční kytaristé Hříchu se představili přezdívkami Break a
Sam, zato zpěvačka s bluesovými a rockovými kořeny dostala
celé jméno i s domicilem: Evička Vlasáková z Kolína. Chválit
je by bylo nošením sov do Athén,ale práce na cédéčku je
dobrým tipem jaký stříbrný kotouč zanedlouho shánět.
Začal jsem tyhle řádky Ivou Janžurovou, konec se trochu podobá některým úspěšným televizním estrádám minulosti: na
podium totiž přišli i muzikanti Hříchu, Ve čtvrtek v pět, Petr
Vašina s Míšou,samozřejmě hostitel Luboš a byl to nejen
zdařilý konec koncertu,ale i zdařilý začátek jam sessionu.

Jan Dobiáš

Napsat komentář