 |
 |
|
05. 02. 2012 |
 |
|
|
|
05. 02. 2012 |
|
|
|
 STRÁNICKÁ HISTORIEKapitola první: Vše začalo v srpnu roku 1983, kdy Luboš Stráník potkal Veroniku (v té době ještě neStráníkovou) na vandru s kapelou Bobové v Březině u Rokycan. Začali jako folktrampské duo. Od první chvíle spolu zpívali na mikrofony v Docela malém divadle (DMD) v Litvínově, občas je pozval Bílý Pedro do Prahy na společné setkání trampů na Ořechovce. Už tehdy jim všichni začali říkat Stráníci. 
Luboš už před jejich osudovým setkáním hrál v různých country kapelách. Vě věku patnácti let začal hrát s kapelou Bobové z Litvínova. Shodou okolností se Veronika s nimi seznámila v době, kdy byl na vojně. Je tedy zvláštní, že se nepotkali v Litvínově, ale právě s Bobama na již zmíněném vandru. Kapitola druhá: 
V zimě 1983-84 spolu s Jirkou Vágnerem, Ivanou Fialovou, Petrem Gondou a Lubošem Buriánem založili kapelu s názvem Náhodná sešlost. Hned na jaře se přihlásili na oblastní kolo Porty. Postoupili dál na krajské kolo do Chlumce a tam, jak to u začínajících kapel bývá, vyhořeli. Po tomto neúspěchu kluci odešli. Stráníci zůstali spolu s Ivanou ve třech a začali hledat kytaristu. V té době se vrátil z dalekých cest Ivan Varga, oslovili ho a poprosili o jeho písničky. Nakonec se dohodli, že je s nimi bude i hrát. Takže v roce 1985 vstala z popela Náhodná Sešlost a začala sklízet jeden úspěch za druhým. Přibrali v roce 1986 Ivaninu sestru Šárku a hráče na elektrickou basu Láďu Klármana. Hráli převážně Ivanovy písničky. I když se na jejich stavbě podílel každý z kapely, přece jenom už se začala objevovat nekompromisní autorita Vargy. Na podzim 1988 vyhodil z JEJICH kapely nejdříve Veroniku a potom Luboše. Mimochodem se po půl roce Náhodná sešlost rozpadla. 
To bylo podruhé co si zůstali sami. Luboš měl během těch let ještě hraní s bluegrassovými formacemi Šlapací Pětka, Rébus, Kapr na modro, dokonce hrál v folkrockové formaci Neelectric Band na kontrabas, ale podvědomě cítil, že to pro něj není to pravé ořechové. Kapitola třetí: 
Na jaře 1989 opustil kavárenský bigbeat Jarda Popelka, v té době velice uznávaný muzikant, a Luboš ho zlanařil nejdříve do Kapra na modro a potom po společné dohodě založili trio s názvem STRAPO. Ale Jarda byl zvyklý na dokonalý zvuk, a tak jednou po koncertě v DMD se rozčílil na zvukaře, se vším praštil a od té doby hrál jen v country kapele Návraty. Takže to bylo potřetí, co zůstali sami. Dlouho to nevydrželo, po revoluci v roce 1990 se potkali s bratry Gärtnerovými, se Zdeňkem Lucákem a s Tomášem Machem a založili první formaci Stráníků. Na jaře 1991 postoupili po lítém boji s kapelou Jen tak z Liberce na celostátní kolo Porty do Plzně. Do dneška jsou s Mírou Ošancem, Petrem Pojkrtem a Mirkou Savčukovou - Ackermannovou velice dobrými přáteli. Ať žije P.O.L, nástupce Jen tak - u! 
S touto první sestavou natočili svojí prvotinu ve studiu Tomáše Hally v Českých Budějovicích, která nese název Ranní rozjímání. Po odchodu Tomáše Macha v roce 1992 se tato sestava rozpadla, ostatní kluci si chtěli vydělávat muzikou v "Rakousích" a Luboš s Veronikou byli spíš na tuzemsko. No a tak zůstali již po čtvrté sami.
Kapitola čtvrtá:Opět Popelka Přelétavá 
V zimě 1992-93 se znovu objevil Jarda Popelka a řekl, že jedině s nimi chce dělat muziku a s nikým jiným. Přibrali ještě Ivanu Jandovou, kterou pak vystřídala Alena Štýbrová, a Igora Alexandroviče Popkova a začala moc hezká éra větších úspěchů. Natočili první nahrávku na společné CD GODYHO MEMORIÁL 96. Na podzim roku 1996 oznámil Jarda Popelka, že si spolu s Igorem založil vlastní kapelu a odešli. Alena odešla také, protože šla studovat do Liberce. Nebyla to zrovna příjemná situace, měli v té době nabídku natáčet první vlastní CD ve studiu Jaroslava Samsona Lenka a tedy byli postaveni před dvě možnosti. Buďto všeho nechají a nebo to musí rychle dát zase dohromady. Zvolili druhou možnost už proto, že jim hodný pan Samson zachoval přízeň a prohlásil, že mohou jezdit do studia natáčet jak dlouho chtějí. Kaptola pátá: Po odchodu Jardy a Igora se už dost kamarádili s Honzou Brožem. (Devítka, Žalman a spol). Přivedl ještě Jindřišku Petrákovou a tehdejšího zvukaře od Žalmanova Spolu Jirku Maška a začalo se zkoušet, nahrávat a samozřejmě koncertovat. Odehráli dvě skvělé sezóny plné srandy a přátelství, které trvá dodnes. V roce 1998 vydali spolu první CD Stráníků Ať žije nostalgie. Pak Honza s Jindřiškou začali hrát se Žalmanem. Už během hraní v roce 1998 s nimi hostovali dva hráči na basu František Vejstrk a Ivan Brzobohatý. Oba byli skvělí muzikanti a s Ivanem se domluvili na trvalém členství v kapele. V té době s nimi ještě oficiálně hrál Honza Brož, jenže díky hraní ve Spolu už na nich neměl vůbec čas, tak se domluvili, že třeba zas někdy...a Ivan přivedl mladého kytaristu Pavla Eisenhammera. Když k nim poprvé přijel domů, byl velice plachý a nesmělý, až si říkali, že to s ním nepůjde. Jenže mile překvapil, jelikož po týdnu studování jejich CD se naučil převážnou část repertoáru! Začali už dost unavení a trošičku znechucení znova zkoušet. Po měsíci přibrali ještě hráče na bubny Karla Ondru, který byl typem spíše rockového bubeníka. Luboš s Veronikou cítili podvědomě, že to není to, co by chtěli s muzikou dělat, ale v rámci zachování kapely a hlavně dobrého jména tímto způsobem odehráli sezónu 1999. Ohlasy na hraní byly všelijaké, už to není ono, je to moc velký rámus anebo teď vám to šlape atd. Kapitola šestá: V lednu 2000 po neustálém dohadování okolo hlasitosti bubnů odešel bubeník s tím, že se nenechá omezovat a že si musí muzikou víc vydělávat. Luboš s Veronikou přiznávají , že si oddechli, mohli zase pořádně začít zpívat, ale háček byl v tom, že ostatní to tak už necítili. Viděli v tom už spíš rockovou kapelu, než folkovou a tak je zanedlouho poté opustil Pavel Eisenhammer a Ivan Brzobohatý. Na jeho místo však brzy nastoupil nový kytarista. Kapitola sedmá: Nový kytarista se jmenuje David Watzl, vypadá jako dlouhovlasá "blondýna", v civilu pojišťuje lidi proti různým katastrofám a náhodám, což mu nebrání v tom, aby hrál velice slušným způsobem na kytaru u Stráníků. Zřejmě pojistil sám sebe i proti této události. V průběhu roku 2000 hráli v této sestavě na mnoha místech. Zřejmě nejkrásnější koncert byl v Telči, kde uprostřed srdceryvného šansonu o chudé dívce z bytu 4 kategorie, kterou zneužívali chlapi ošklivým způsobem, spadlo na Veroniku velké dřevěné prkno. Moment překvapení a strachu za chvíli vystřídali pocity úlevy, protože nezmar Verča bez úhony přežila a byla schopná pokračovat v písničce. Onen atak na život zpěvačky mělo údajně na svědomí místní strašidlo Bílá paní, které se nelíbil text onoho songu. V současné době natáčejí Stráníci nové album s názvem "Staré město" (podle titulní písně) ve studiu Jiřího Maška "Mašouna", který se spolu s Davidem Hofrichterem (Devítka), Honzou Brožem a Tomášem Machem objeví na tomto albu jako hosté. Po natočení a vydání CD Staré město následovaly koncerty, které byly častější a častější. Mimo toho se Stráníci stali pořadateli předkola Zahrady, které nejdříve bylo v Litvínově v KD Citadela a po nedomluvě s tamními vedoucími činiteli přesunuli předkolo do Oseka do Autocampu, kde ostatně už osmý rok spolupořádají festival Osecká kytara. Mezi tím vším děním přišla do tříčlenné sestavy Stráníků další posila v podobě hráče na basu, jmenující se Tomáš Kuncl zvaný Anťa. Jak jistě mnozí víte, je členem teplického Čtyřlístku, kterážto kapelka je momentálně ve stavu hibernace (spánku). Anťa přešel z kontrabasu na elektrickou basovou kytaru, což podle slov kapelníka je docela škoda, ale Anťa slíbíl, že si jednou koupí elektrický kontrabas. Stal se velice platným členem a navíc ještě zvukařem pravidelných pořadů Návštěva u (ne)Stráníků. Kapitola osmá: Návštěvy u (ne)Stráníků se po všemožných stěhováních zastavily v Galerii Radniční sklípek v Litvínově, kde se pravidelně jednou za měsíc odehrávají. Stráníci si pozvali jako své hosty např. Wabiho Daňka, Jardu Samsona Lenka, Pavlínu Jíšovou, Nezmary,Vojtu Kiďáka Tomáška s Ríšou Melicharem, Slávka Janouška,Pavla Žalmana Lohonku se spolem, Devítku,P.O.L... Posledně jmenovaní jsou z Liberce a jejich kapelník Míra Ošanec Stráníky oslovil k vzájemné spolupráci a začali na začátku roku 2003 vymýšlet projekt obnovení písniček legendárního folkového tria Peter, Paul and Mary. To byla dle všech trefa do černého, protože se jim tato muzika líbí a navíc na originály písniček byly napsány skvělé texty Pavlem Havlíkem a Petrem Bartůňkem. Takže se začal zkoušet nový repertoár ála PPM. Hned na prvních koncertech bylo jasné, že se koncerty jejich příznivcům líbí. Navíc Mirek se chopil průvodního slova a to myslíme, že nemusíme nikomu, kdo Mirka Ošance zná, nic vysvětlovat. Kapitola devátá: Jak známo PPM byli tři a čtvrtý byl kontrabasista. Tedy se začalo zkoušet bez Davida, ne proto, že by nikdo nechtěl, ale proto, že to nebylo zapotřebí. Ovšem neznamenalo to, že repertoár a koncerty Stráníků by měly skončit, jenže se vždy najde nějaké jenže. Pořadatelé měli víc zájem o nový program a tam bohužel Davča nefiguruje. Je jasné, že mu po sezóně 2002, kdy Stráníci měli kolem šedesáti koncertů, nebylo příjemné aby byl najednou odsunutý na druhou kolej a tak se rozhodl odejít. Nikdo ze Stráníků z toho neměl radost, ale už jsou po těch letech na migraci v kapele zvyklí, takže se nesnažili ani Davidovi v tomto bránit. Popřáli mu štěstí a upaluj do folkového světa. Poslední zprávy přinesly, že David hraje s libereckým Jen takem. Tvář kapely, lépe řečeno muzikantského sdružení Stráníci a Míra Ošanec se ustálilo na sestavě: Veronika Stráníková - zpěv, kapelní prudič, člověk pro kontakt s veřejností, Luboš Stranďa Stráník - zpěv, kytara, člověk pro kontakt s pořadateli, kapelník, s povinností poslouchat Míru, Míra Ošanec - zpěv, kytara, umělecký vedoucí, rekonstruktér starých songů, bavič, mluvič, luvič, uvič, vič, ič, č. a Tomáš Anťa Kuncl - baskytara, roadmanager, zvukař, webař, technik. Takto projeli v roce 2003 a 2004 všemožné luhy a háje českého folku a festivalového dění, jak sami říkají především si to užívají, ale sedí jim přeci jenom komornější hraní někde v klubu. Festivaly jsou krásné a k létu patří, jenže... a to si všichni zasvěcení domyslí. Tato kapitola se dá uzavřít jediným a velmi výstižným slovem POHODA!!! Kapitola desátá: Sezóna 2004 přinesla především hodně hraní a koncertů a dokonce jeden zahraniční zájezd a to na Slovensko. Dá se říct, že to časté hraní ovlivnilo Stráníky natolik, že už nechtějí dál hledat něco jiného a vypadá to na to spravné ořechové, jenže je tu zase to jenže. Už na jaře Stráníci dostali nabídku, aby jako jedni z mnoha trampských (?!) těles natočili na CD Od Severu na Západ dvě písně a při natáčení se Veronice a Lubošovi zastesklo po trampských písních, takže to v nich vrtalo až do podzimu. Vymysleli, že třetí CD Stráníků bude o trampech, vandrech a o písničkách, které mají rádi. V říjnu, kdy u nich na Návštěvě v Galerii hrál Samson, který je producentem jejich prvního CD Ať žije nostalgie, jej oslovili a on jim kývnul na možnost natáčení v jeho studiu Jumbo v Tymákově a k vydání nového CD, pravda náklad nebude nijak veliký, ale už po doprodání CD Starého města je jasné, že zájem i o to nové bude. Takže se pomaličku připravuje tzv. materiál. Poproslili Mikiho Ryvolu k natočení Hobousáren, které si vyberou a Miki souhlasil. Použijí určitě i písničky Vaška Čekala Nedomy... víc nemá smysl prozrazovat, budeme se raději společně těšit. Druhá a zásadní věc je ta, že po odchodu Davida a po nehledání druhého kytaristy se našel úplně sám. Stráníci se už v polovině května přestěhovali z Litvínova do Oseka, což je o deset km dál na Severovýchod a navázali na staré vztahy s kamarády ze Žalosti a z Bob a bobků. Tam si všimli Rendy Ježka Kříže z Křižanova u Hrobu, který právě opustil kapelu z Liberce Vltavín. Pravda do jejich dosavadního stylu se musí hodně vžívat, ale do připravovaného trampského repertoáru je jak stvořený. Navíc se domluvili na spolupráci s Jirkou Kutíkem, hráčem na foukací harmoniku, kterému se zastesklo po koncertování, že by příležitostně hrál koncerty a vlastně i natáčel na připravované CD. Nesmíme zapomenout na projekt P.P.M. ten samozřejmě pokračuje a Stráníci s Mirkem chystají na příští sezonu další songy této legendární trojice, dokonce dostali nabídku od Honzy Friedla na natáčení CD, jenže zas je tu jenže. Autorská práva jsou hodně veliký problém a kupříkladu takový autor jako je Bob Dylan od kterého P.P.M. hráli hodně skladeb a následně i Stráníci s Mirkem hrají, je nedotknutelný a pokud to nenatočíte v originálním textu, tak to nemůžete vydat. A už na začátku se Stráníci s Mirkem dohodli, že nebudou ani žádný Revival a nebo plagiát této trojice, ale že chtějí hrát proto, aby je hraní těšilo. Takže kompromis nejde udělat. Anglicky ty skladby natočit nemá smysl, protože chtějí dodržet styl P.P.M., což mnoho našich kapel při natáčení nedodrželo a český text vám nikdo bohužel neschválí i když by byl velmi kvalitní. Takže vzhůru do sezóny 2005... Kapitola jedenáctá: PPM moc nezkouší a naopak Stráníci s Ježkem se připravují na chystané CD. Domlouvají se postupně koncerty na letošní rok, připravuje se desátý, jubilejní ročník Osecké kytary a vše běží kupodivu bez výrazných problémů. Ježek se učí nové písničky a pilně cvičí s Bobkama, Anťa sedí u počítače a necvičí vůbec, Verunka... to je pořád stejné, Luboš má starosti s firmou a sní o novém dopravním prostředku a všichni přemýšlejí nad aranží hobousáren, aby nebyly ani plagiát Hoboes, ale ani čistě nezmarovské. Přišla další nabídka a to od pořadatelů Újezdckého Babího léta, abychom udělali spolu s Wabi Daňkem nějaké jeho písničky a v Litomyšli je společně zahráli. Takže další prima práce. Staví se Ježkovo nová kytara, kde jinde než u Jirky Sagitária Navrátila v Liberci. A hlavně Zuzanka bude maminka! Takže Luboš bude dědeček a Veronika babička! Strašně se těšíme na jaro a na vnoučka, ovšem ten bude až v létě a možná na dědečkovo narozeniny?! Kapitola dvanáctá: Co k sezóně 2005, byla opět pohodová a hrálo se a hrálo a jezdilo a jezdilo. Prohloubili jsme vzájemné vztahy, připravili od září do prosince čtyři Návštěvy u (ne)Stráníků a v květnu 5.Potlach u Stráníků v Krušných horách na Kozí farmě u Drexlerů čp.13. článek o Potlachu Tady patří veliký dík městu Litvínovu, který naše aktivity při pořádání akcí finančně podporuje a další veliký dík našim přátelům z Kalku, manželům Terezce a Václavovi Drexlerů a jejich rodině, včetně lesapána Romana Špirocha, kteří všichni nezištně pomáhají. To, že jsme letos hodně jezdili po festivalech a klubech to už víte, ale hlavní událostí letošního roku bylo narození vnoučka Mikeše a to dceři Stráníků, mamince Zuzance a tatínkovi Martinovi Sýkorovi. Veliká radost nastala v obydlích Stráníků a věřte, že Mikeše brzo někde uvidíte s námi na festivalu, nebo na jiné podobné akci. Další událostí této sezóny je, že jsme začali konečně natáčet nové CD s názvem Písničky, které máme rádi, na kterém se objeví takové trampské hity jako jsou, Ročník 47, Rosa na kolejích, Tunel jménem čas, Toulavý song, Tulacký blues, To se mi jen zdá (Sejfy) Autory, myslíme, není potřeba jmenovat, jelikož to jsou tak profláklé songy, že je jistě všichni znáte. Jen vám můžeme prozradit, že se nám podařilo získat k hostující spolupráci Wabiho Daňka, Vojtu Zíchu, zpěvačky z Bobů a Bobků, Jirku Kutíka a legendárního foukačkáře Vagónů, Ottu Herčíka. Samozřejmě, že se na CD objeví i Míra Ošanec, ovšem ne ve většině trampských písní, ale v písničkách od Peter, Paul and Mary, které, když Pán Bůh a OSA dá, natočíme také. Dokončení a tedy i vydání CD se plánuje na přelom března a dubna 2006, kde bychom měli mít asi tak čtyři křesty u našich kamarádů pořadatelů např. v Lázních Bělohrad a ve Vlásenicích u Pelhřimova. Takže sezóna 2005 se vydařila a vzhůru dolů do dolů do sezóny 2006. Mimochodem připravujeme 6.Potlach u Stráníků, opět čtyři Návštěvy u (ne)Stráníků, včetně tradičních Vánoc u Stráníků a hlavně dokončení a vydání CD Písničky, které máme rádi. Kapitola třináctá: Tento rok byl opravdu moc zvláštní a myslím, že byl rozdělen rovným dílem na negativa a pozitiva. Mezi negativa patří, málo zkoušek z důvodu mála času a volna Mirka, takže meleme z již hotového a ohraného, nemoci nás všech, což platí všeobecně asi u všech kapel, hádka s Ježkem, sice se netýkající muziky, ale něco se zlomilo a asi bude dlouho trvat, než se to vrátí k normálu, rozporuplné recenze na nové CD, nějak se recenzenti nemohou dohodnout,co s ním, dle našeho názoru vůbec nepochopili proč bylo natočeno. Hodně velikým negativem bývají ztráty těch nejbližších, odešel Franta Pirát Mach - můj adoptivní trampský otec, Míra Jupí Selig - kamarád, který nám vždycky věřil a miloval Verunku, Petr Filipovský - můj newgrassový učitel a spoluhráč z osmdesátých let, se podrobil operaci tlustého střeva a výsledek je dost tristní, držíme mu palce. Prostě se už kácí v našem lese. Je blbý, že vám až POTOM dojde, o co všechno jste přišli
Co se týče následující sezony 2007, už teď vás můžeme pozvat na 7. Potlach u Stráníků v obci Kalek v Krušných horách, na čtyři Návštěvy u (ne)Stráníků v Galerii Radniční sklípek v Litvínově. Chystá se jakási spolupráce s Pavlem Zajícem, natáčení CD k našim pětadvacetinám, ovšem ne v oficiálním studiu, ale u Anti doma, abychom nebyli vázáni časem a penězi. CD vyjde jen v takovém nákladu, v jakém budeme chtít a podle toho, kdo si o něj řekne. Samozřejmě, že křest minimálně na 8. Potlachu u Stráníků bude. Takže, shrnuli a naslibovali jsme dost, taková tedy byla sezona 2006 a bude sezona 2007.Stranďa
Kapitola čtrnáctá: Sezóna 2007 - zase ty změny, odchody a příchody - Už na podzim roku 2006 nás štáb Porty oslovil, zda by jsme neuspořádali Krušnohorské kolo Porty 2007, takže další příjemná práce navíc, pro nás to byl tak trochu návrat do historie a především do Scholy Humanitas - 3. dubna 2007 odešel náš dlouholetý kamarád Bob Zelenka (www.bobabobci.cz)
- v květnu jsme oslovili Víťu Troníčka k vzájemné spolupráci na projektu Stráníci a souhlasil - začátkem května jsme začali připravovat 7.Potlach U Stráníků, který vzplanul 1. června - v červnu jsme po oslovení Juppem vymýšleli zahajovací koncert Zahrady 2007 na Kapličce, na pomoc jsme si pozvali přátele z Marien a Epy de Mye - v červenci nám oznámil Anťa, že odchází na uvolněné místo basisty u Bobů a Bobků a že s námi dohraje poslední sezónu - důvod proč odchází bohužel neudal - hledáme nového basistu do obou sestav, Víťa přišel s nápadem pozvat Feďu Opočenskýho - 28.srpna oslavil Luboš 45 - tiny a s Verunkou 24. výročí spolužití Stráníků - září bylo velmi bohaté na skvělé akce: 1. Slezina u tety Marion a seznámení s Edou Vedralem 2.Dovolená, po 15 letech u moře - Řecko, ostrov Thasoss 3. Landštej, úzkokolejka, Na schodech, Jen tak tak, Miki Ryvola s Jimem a Zajdou, přátelé z Vlásenic, Milda Norek z Telče, Zuzka Vokáčová, Luboš Hrdlička, Zdenča Troníčková, prostě nádhera a velký dík Mildovi Vokáčovi a jeho rodině - v říjnu jsme, díky rodině Zahradníků, byli opět pozváni do Vlásenic, jako hosta jsme si vybrali Marie z Pardubic
- a takový byl konec roku: Telč - 28.12
Fort Hazard - 29.12
Medenice - 30.12
Sedmihorky - 31.12
Cimbura přidal vlastní část naší historie (originál článku na www.folktime)
Mám-li vylíčit co nástupu dua Strávníci předcházelo, musím začít dlouhou řadou jmen muzikantů, se kterými Verunka a Luboš Stráníkovi vystupovali ve skupině Stráníci (zal. 1990, dále S), či v předchůdcovských souborech, kapele Náhodná sešlost (1983 - 1988, dále NS) a triu Strapo (1989, dále SP). Byli to Honza Brož (S), Ivan Brzobohatý (S), Pavel Eisenhammer (S), sestry Ivana
|
a přicházíte. No, ale dost smutnění, teď ta pozitiva. Mimo spousty koncertů a malé šňůry s křtem CD a šňůry s Terezkou Drexlerovou je samozřejmě na prvním místě vydání nového CD Písničky, které jsme potkali. My jsme si s ním udělali velkou radost a našim příznivcům taky. Co se týče kritiků - můžou jít k šípku. Uskutečnění 6. Potlachu u Stráníků, díky velkému kamarádství všech našich přátel z Kalku a pražských hasičů. Veliké pozitivum je životní spoludráha Anti s Dituškou, přejeme jim jen to nejlepší. Pohoda v kapele a soulad je také dost důležitý klad. Nesmím zapomenout na našeho vnoučka Mikeše Sýkoru, roste jako z vody a je samozřejmě ten nejkrásnější vnouček na světě. Zahájení studia Matěje na brněnské JAMU. Seznámení se a následné kamarádství s Haničkou a Jardou Šípáky z Medenice a pozvání na další Slezinu u tety Marion.
